Pokud byste se chtěli trochu zchladit nebo relaxovat pohledem na vlnící se vodní hladinu a dovádějící opeřence či různá jiná vodní stvoření, tak by tento výlet mohl být právě pro vás. Délka cca 15 km / 5 rybníků / bezpočet zážitků.. Podrobná mapa naší trasy v batůžku na mapách.cz > zde <

Trasa výletu

Naše putování začne po jméně v nepříliš pozitivně znějící části Prahy – Hrdlořezy. Údajně toto jméno pochází z dob, kdy v této periférii velké Prahy bydlelo povícero obyvatel s pochybnou, snad až vražednou minulostí.

K připomenutí se nabízí důvtipný text z pohádek Fimfára od Jana Wericha, podle kterého prý nemusíme tohle pojmenování brát zas tak vážně :

“Nic nesplete člověk tolik jako jméno vesnice. Třeba Hrdlořezy. Kdo se bojí do Hrdlořez kvůli hrdlu, bojí se zcela zbytečně, protože v Hrdlořelzich, a to je statisticky dokázáno, hrdla se neřežou o nic víc než kde jinde.

Nebo nedaleko Konstantinových Lázní je vesnice Úterý. Šest dní v týdnu to jméno lže.

A zrovna tak lhalo jméno vesnice Dejvice, když ještě Dejvice byly vesnice, když z Dejvic do Prahy se chodilo buď Píseckou branou nebo oklikou. Nejspíš ještě se dalo věřit vesničce dedaleko Dejvic, která se jmenovala Černý Vůl. S ohledem na starostu to bylo jméno pravdivé, i když barvoslepé, noboť starosta byl zrzavý.”

Hurá do Hrdlořez

Takže nic se nemusíte bát a klidně vyražte do Hrdlořez a to rovnou do přírodního parku Smetanka. Z centra Prahy či jiných částí se sem dostanete poměrně pohodlně autobusem. Zastávka "Pod Táborem" a nebo "Hrdlořezská" je coby kamenem dohodil pod malým kopcem, pojmenovaným jak jinak než Smetanka. Tady se nás také ujme naše průvodkyně – potok či snad potočnice? - Rokytka.

Rokytka - naše průvodkyně

Provázeni po směrem toku, který se zpočátku spořádaně točí v rovně řezaném korytu se dostáváme na poutavé místo, které je takovým malým hřištěm tohoto nezbedného potoka. Jedná se totiž o přirozené záplavové louky s přírodními mini-meandry, které působí jak kdybyste je vystřihli z horských luk.



Tato oblast je oblíbeným rejdištěm nutrií. Ano, těch velkých přerostlých morčat s nespočetným množstvím rodinných příslušníků hlodavčí tlupy, co tak rádi vrtají do břehů vodních toků. Bez nadsázky název "vodní krtek" by jim určitě seděl.

Na Hořejším rybníku 

Kolem svérázné zahradní osady pokračujeme dále pod železniční viaduktem s krásnými třemi oblouky (kulturní památka ČR) až k prvnímu z rybníku – Hořejší rybník. Pokud bystě měli hlad a chtěli si něco opéct, tak můžete využít veřejného ohniště.

Po posílení a pokochání vodní hladinou můžeme pokračovat dále buď po cyklistické a nebo pěší cestě – Jihovýchodní naučné stezce. Na ní se ale v našem případě příliš dlouho neohřejeme a na konci rybníka bočíme hned vpravo po mírně strmější cestě se schody do lesa. Přes most se vyhneme poměrně frekventované Průmyslové ulici a dostáváme se tak do další pražské části a to rozhraní Hloubětína a Kyje.

Kyjský rybník a labutě

Hned za mostem doporučujeme zahnout vpravo, kde vás asfaltová cesta vede kolem střelnice na kopci. Po staré cestě se schody, kterou kvalitně požírá les sejdeme níže až na úpatí kopečka a pokračujeme dále po kraji lesíka. Můžete zamávat vlaku a mít nachvíli pocit, že se nacházíte v nějakém dystopickém příběhu distriktu města, jak vyšitém ze světa (pc hry) Half-life (fotografii tu žel nemám). Kolem další zahradní osady a již zmíněné železnice(po pravé straně) pokračujeme k druhému rybníku a to Kyjskému.

My jsme se tu onehdá s Eliškou stavili na obědě v restauraci s příznačným jménem "U rybníka". Pod železničním viaduktem se napojujeme na naučnou stezku Prahy 14. 



Za nádražím Praha-Kyje a místním kulturním domem jsme sešli až k břehu Kyjského rybníka, podél kterého vede malá cestička. Pokud tu nezakopnete o rybáře a nebo se vás nebudou snažit sežrat labutě, tak je zde pár krásných zákoutí, kde se dá příjemně relaxovat pohledem na maličký ostrůvek a už zmíněné labutě (z bezpečné vzdálenosti zevlující na ostrově). Snadno zde získáte pocit, že už nejste v Praze.

Kostel sv. Bartoloměje

Hnedle vedle rybníka za poznámku stojí místní kostel. sv. Bartoloměje ze 13. století. Dodnes se na něm zachovala románská věž s hlavní lodí. Kolem kostelíku obehnaného zídkou a starými náhrobními kameny je zajímavá atmosféra.

Pokud nakouknete do interiéru, tak se můžete pokochat dobovými gotickými malbami, které se v "úpadkovém" baroku snažili zabílit, aby je opět v 19. století objevili. Kostelík, který by si mohl krásně zahrát v nějakém historickém filmu.

Podél bažin a Čihadel

Jdeme po naučné stezce P14  a na krátký moment se opět potkáváme s naší neúnavnou průvodkyní v její původní podobě. Teď již v protiproudu času potočnice jdeme do přírodního parku Klánovice-Čihadla. Zde jsou poměrně velké plochy mokřad, tůňek a bažin – další rejdiště Rokytky, která si zde dává rendez-vous hned se dvěma nápadníky - Svépravickým a Hostavickým potokem. Dost ale té romantiky, po vzoru kudlanky nábožné, je Rokytka hned po malém dostaveníčku v místních plochách pozře, aby mohla putovat do rybníků, které jsme míjeli a jejího cíle daleko od nás - až do samotné Vltavy.

Vyhneme se prozatím Hostavicím, pokračujeme podél úpatí kopce Horka a okraje lesíka přes louku na horizontu lemovanou hradbou paneláků Černého mostu, k nim ale naše kroky nemíří.

Pískovna - "pražská Amazonka"

Kolem menších tůněk a rybníčků dojdeme až k  přírodní rezervaci Pískovna. Jeden z největších klenotů naší procházky.

Jak již jméno napovídá, jedná se o bývalou oblast těžby písku. To co tohle místo dělá tak kouzelné je samotná vodní plocha, z které se tyčí zaplavené stromy, močály, přelétavající volavky, potápějící se potápky.

Okolo toho všeho jsou krásné louky s pasoucími se koňmi. Navíc hned vedle je další rybník Martiňák. Pokud jsem někdy řekl, že Černý most je ošklivé místo plné obchoďáků, tak jsem musel změnit názor. Mít takhle krásnou přírodu "hned za bukem" je paráda.

Nakrmili jsme a polaskali koně, ochladili nohy a pokračovali dále. Pokud jste nadšenci do šutrologie, tak se můžete podívat na tzv. Geologickou zahrádku s expozicí různých kamenů a nerostů pod širým nebem. Po cestě na nás mezi stromy opět pomrkávala Rokytka, koketa jedna, aby se pochlubila svým dalším velkým dílem - Počernickým rybníkem.

Dolní Počernice - rybník a pivovar

Samotné Dolní Počernice by se svým zámkem, domy, parkem a největším pražským rybníkem asi vydaly na samotný článek. Krom téměř lázeňské atmosféry vesnice zde mohou pocestné oblažit i chladivé mošty ve výborném a velmi stylovém Počernickém pivovaru – jednoznačně doporučujeme.

Hned vedle v prostorách restaurace starého mlýna si můžete skočit na nějakou tu italskou krmi, kterou jsme také ozkoušeli.

Příjemně naladěni tím vším jsme pak probalancovali přes nudistické pláže rybníka polozrakem, abychom na nikoho snad nešlápli, přes trať k vlakové zastávce Běchovice. 

Po vzoru bumerangu, jsme se pak lehce vrátili zpět k nám na Vinohrady. Krásná cesta, kterou si rádi zopakujeme i v jiných ročních obdobích. Ať už pěšky na kole či na koni, věřím, že se vám bude líbit.