Ajvar je pochoutka z Balkánu, kde jsem ho na našich cestách několikrát ochutnala, poprvé v srbském Bělehradě. Srbové prý začali vyrábět ajvar jako první, nicméně ten bělehradský mě trochu zklamal a ten nejlepší měli v makedonském Ohridu. Překvapilo mě, když jsem zjistila v naší poměrně početné cestovatelské skupině, jak moc je ajvar neznámý a to je škoda vzhledem k jeho vynikajicí chuti, snadné přípravě z lehce dostupných surovin a jeho univerzálnosti. Ajvar se dá jednoduše přidat jako omáčka do špaget, na topinky nebo jako dip.

Vyzkoušela jsem několik variant plněné zeleniny a tenhle recept dopadl nejlépe, o ten nemůžu nikoho ochudit. S drobnými úpravami podle blogu Ohmyveggies. Jen mě zaráží počet porcí uvedených v původním receptu. Čtyři? My jsme to dali ve dvou. Ale já nejsem ten otesánek...

Dlouho jsme nevěděli, jak s lilkem zacházet. Dostával moc oleje, pekli jsme ho příliš krátkou dobu a nebo příliš dlouho, přidávali k němu balsamikový ocet, který mu moc neslušel. Ale teď je pro nás doma velkou pochoutkou. V kombinaci s kozím sýrem a zatočené do ruliček to skoro vypadá na haute cuisine :)

Baba ghanoush je oproti hummusu méně známým exportem z Předního východu, ačkoliv se připravuje naprosto stejně, jen se místo cizrny použije lilek.